logo lictus

Společnost ICTUS o.p.s. se zaměřuje především na organizaci léčebných pobytů a rehabilitačních cvičení pro pacienty s cévní mozkovou příhodou. Organizace je zaměřena na aktivní život lidí po cévní mozkové příhodě. Kromě těchto aktivit se organizace věnuje i preventivní činnosti, které směřují k široké veřejnosti.

Neléčená fibrilace síní až pětinásobně zvyšuje riziko CMP

05/11/2014

U příležitosti světového dne iktu, který připadá na 29. říjen, se rozhodli lékaři, kteří se jeho léčbě věnují, seznámit veřejnost s riziky cévní mozkové příhody (CMP) při fibrilaci síní. Zaměřili se na to, jak tato rizika dokáže snížit změna životního stylu, včasný převoz pacienta do jednoho z iktových center zvyšující šanci na pacientovo vyléčení bez vážných handicapů i adekvátní protisrážlivá léčba novými antikoagulancii.

V úvodní části tiskové konference vystoupil MUDr. Jiří Neumann, primář Neurologického oddělení a iktového centra Krajské zdravotní, a. s. – Nemocnice Chomutov, o. z., a člen Cerebrovaskulární sekce České neurologické společnosti ČLS JEP, který stručně shrnul současný stav záchytu CMP. Ročně je v ČR hospitalizováno s diagnózou cerebrovaskulárního onemocnění více než 46 000 osob, takové množství přibližně odpovídá jednomu většímu statutárnímu městu. Asi dvě třetiny z tohoto čísla připadají na akutní stavy, v nichž je zahrnuta i CMP. Důsledkem toho, že mortalita CMP od roku 1985 klesla až o 70 %, je zvýšení počtu pacientů, kteří přežívají s vážnými dlouhodobými následky, např. hemiparézou, imobilitou a nesoběstačností, které stojí český zdravotní systém až 40 miliard Kč ročně.

Z tohoto důvodu se odborníci v posledních letech zaměřili hlavně na zachování kvality života pacientů po iktu a zlepšování organizace péče. Podařilo se vybudovat funkční síť iktových center, i když v některých regionech tato síť ještě není dostatečně dobudována (např. v Plzeňském kraji). Cílem center je nabídnout pacientům po iktu nejen včasnou, ale i specifickou péči v akutním stadiu onemocnění, např. endovaskulární intervence a trombolýzu. Např. počet provedených trombolýz, které se podávají do 4,5 hodiny po iktu, stoupl v posledních letech dvojnásobně, situace je tak výrazně lepší než v sousedních zemích. Komplexní iktová centra mají na rozdíl od běžných neurologických oddělení k dispozici i neurochirurgii či intervenční neuroradiologii.
Centra přinášejí první výsledky indikátorů dobré kvality, které odpovídají současné evropské špičce v iktové péči. Podařilo se také dosáhnout toho, že podíl pacientů, kteří jsou hned od počátku posláni do iktového centra, je více než osmdesátiprocentní. Úspěšnou tendenci vývoje o pacienty s iktem znamená i dosažení hranice 60 minut DNT (door-to-needle time, tedy od přijetí do zahájení intervence) v 60 % případech v porovnání s 30 %, které uvádí tři roky stará americká studie z 1082 tamějších nemocnic.

K tomu, aby pacient přežil iktus bez vážných následků, je třeba nejen kvalitní péče o nemocného, ale i včasné diagnostikování CMP, proto MUDr. Neumann na závěr připomněl, jaké jsou příznaky, které by měly přimět pacientovo okolí k okamžitému zavolání záchranné služby, která by ho s podezřením na CMP co nejrychleji převezla do iktového centra: „Cévní mozková příhoda nebolí, nejčastějšími příznaky je pokles ústního koutku, poškození řeči, to znamená, že buď se člověk není schopen vyjádřit, hovořit nebo vnímat mluvené slovo, anebo má oslabení na jedné polovině těla. Toto jsou tři základní příznaky a při jejich objevení by se vždy mělo volat 155.“ Ve druhém příspěvku doc. MUDr. Michal Vrablík, Ph. D., z III. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, předseda České společnosti pro aterosklerózu, promluvil o prevenci CMP a její aktuální léčbě. Ve výkladu se zaměřil pouze na prevenci ischemických CMP, nikoli hemoragických. Mezi faktory, které podstatně zvyšují relativní riziko vzniku těchto CMP, doc. Vrablík zdůraznil diabetes, který představuje až trojnásobně větší riziko u žen než u mužů, kouření, jehož zanecháním se toto riziko sníží až o 50 %, vysoký krevní tlak, užívání hormonální antikoncepce (HAK), dyslipidémii, obezitu i fyzickou inaktivitu. Riziko vzniku CMP při fibrilaci síní variuje s věkem, mezi 50-60 lety zvyšuje riziko čtyřnásobně, mezi 60-70 roky 2,6násobně a mezi 70 až 80 lety 3,3násobně. Léčba fibrilace redukuje toto riziko o 68 %.Kromě HAK lze ale všechny rizikové faktory příznivě ovlivnit zdravým životním stylem. Také pozitivní působení médií, reklamy a cenové a daňové politiky není podle doc. Vrablíka zanedbatelné. Pokud se nedaří snížit riziko těmito způsoby, přichází na řadu farmakoterapie. Léčba hypertenze přispívá k redukci rizika CMP o 32 %, léčba hyperlipidémie o 19% a antikoagulační léčba zabraňující vytváření trombu dokonce o 64 %.

Logickým pokračováním předcházejících příspěvků bylo vystoupení MUDr. Tomáše Janoty, CSc., primáře koronární jednotky III. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, který hovořil o léčbě fibrilace síní z pohledu kardiologa. Odhadl, že zhruba 20-30 % všech CMP souvisí se srdečním onemocněním, jednou z nejčastějších příčin je i fibrilace síní. Postihuje až 2 % populace, včetně mladých, jinak zdravých lidí. Se vzrůstajícím věkem riziko fibrilace stoupá, v populaci mezi 60-70 lety se týká 5 % a ve skupině nad 80 let dokonce 10-20 %. Se stále se zvyšující délkou života se dá předpokládat, že okolo roku 2050 bude toto číslo dvojnásobné.
Mechanismus fibrilace lze popsat podle MUDr. Janoty jako nekoordinované kontrakce, jejichž následkem krev v síních stagnuje, a tak vznikají příhodné podmínky pro vytvoření trombu. Ten pak putuje cévním řečištěm a následkem závěru některé z mozkových tepen dochází ke kardioembolizační mozkové příhodě. Vysoká a nepravidelná srdeční frekvence je kromě rizika vzniku trombu spojena také s dušností, nevýkonností, případně se srdečním selháním pacienta.

Ke vzniku arytmie podle MUDr. Janoty přispívá také srdeční selhání, onemocnění srdeční chlopně, štítné žlázy či plic, konzumace velkého množství alkoholu, která je běžná hlavně u pacientů s arytmií v mladém a středním věku. Důležitou roli v prevenci rizik arytmie hrají preventivní prohlídky, při nichž je její vývoj sledován lékařem. Mnoho lidí, kteří ji trpí, o ní často vůbec neví, nebo nezná rizika s ní spojená. Přitom ročně 3 % nemocných s fibrilací síní prodělají CMP, obecně tak tito nemocní mají až pětinásobně vyšší riziko CMP než zdraví lidé.
I když je fibrilace u pacienta diagnostikována, ještě to neznamená, že je dostatečně léčena, statistiky udávají, že 21-59 procentům Evropanů se adekvátní léčby nedostává. Kromě elektrokardioverze a radiofrekvenční ablace pomocí katetru zavedeného do srdce lze arytmii upravit podáváním antiarytmik. Aby nevznikl trombus, užívá pacient protisrážlivou, antikoagulační nebo antiagregační, léčbu. Dřívější protisrážlivá léčba měla řadu vedlejších účinků, objevovaly se u ní nežádoucí interakce s některými potravinami a léky (např. s běžnými léky na bolest, brufenem a diklofenakem), nebo bylo třeba, aby pacient pravidelně podstupoval odběry k zajištění bezpečnosti a účinnosti léčby. Naštěstí se v posledních letech objevily nová perorální antikoagulancia (NOACs), která tyto nežádoucí účinky nemají.

Na závěr vystoupili ještě J. Dohnálek, ředitel sdružení pacientů ICTUS, jehož posláním je vracet pacienty s CMP do života, a pacientka, která je příkladem, jak úspěšně je možné dosáhnout úplné rekonvalescence po prodělaném iktu při včasném podávání vhodné léčby v iktovém centru.

Zdroj: Lékařské listy – ZDN, 3.11. 2014

Archiv novinek